Nezapomenutelný P. Karel Plevák

Narodil se 4. července 1914 ve Spytihněvi v rodině železničáře. V letech 1926-1934 vystudoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a v letech 1934-1939 teologickou fakultu v Olomouci, kde byl 5. července 1939 vysvěcen na kněze. V Holešově začal působit od l. srpna 1939.Mladý kněz si brzy získal srdce farníků svým laskavým jednáním, sympatickým vystupováním, obětavostí a horlivostí v kněžské službě. Byl skvělým kazatelem, a to se brzy projevilo na návštěvnosti bohoslužeb. V roce 1944 byl ustanoven děkanem holešovské farnosti.

Od 1.12.1951 byl P. Plevák povolán na prezenční službu PTP a tato služba mu byla prodloužena o půl roku. Pak mu byl zakázán výkon kněžské služby v Holešově a v roce 1954 byl odsunut na zapadlou faru do Lidečka na moravskoslovenské pomezí.
Zde prožil 33 let kněžského života. Ač původem z Moravského Slovácka, zamiloval si náš chudobný valašský kraj.Obětavě zde sloužil svým farníkům, kteří ho milovali až do konce jeho života. Jeho horlivost v kněžské službě byla velká, sám a bez auta chodil učit náboženství na všechny školy ve farnosti. Škole na Pulčinách v legraci říkal „vysoká“, chůze terénem a zdolání výškového rozdílu bylo v jeho pozdějším věku velmi namáhavé, podepsalo se na jeho zdraví. Jeho neteř „Mařenka Farská“(tak jsme ji říkali) občas vzpomenula jaké množství léků musel použít , aby alespoň trochu uklidnil bolesti. Při plnění jeho kněžských povinností jsme my farníci do poslední chvíle nepociťovali z jeho strany pro sebe žádnou úlevu. Před každou mší byl aspoň chvilku ve zpovědnici. Jeho křížové cesty v postní době vyhledávali v hojném počtu věřící i z okolních farností. Stejně tak i rorátní mše. Přes nepovolení úřadů prováděl průvody za úrodu a počasí – mše svaté v kapličce v Račném a na Pulčinách. Jeho májové pobožnosti mívaly účast věřících téměř tak vysokou jako nedělní bohoslužby. Nebylo mu v zimě na obtíž jít v hlubokém sněhu v noci zaopatřovat na některé lidečkovské paseky. Otec arcibiskup J.Ex. Mons. Josef Vrána jmenuje 21.11.1976 P.Karla Pleváka čestným kanovníkem kroměřížským. Zemřel ve vsetínské nemocnici 10. října 1987 ve věku 73 let a podle svého přání byl pochován na lidečkovském hřbitově. Bohatství lásky ke svým farníkům zjevuje jeho poslední vůle.Prosí je, aby ho pochovali v Lidečku: „Nechci žádné převážení.“ Bohatství lásky je provázeno chudobou na věci: “Nemám ani peněz, ani vkladních knížek – jen skromný nábytek, ještě kaplanský z Holešova.“ Dědičkou je neteř Mařenka, která se s nevšední obětavostí starala o svého strýčka, a tak připojila svoji oběť k té jeho. Zasvětila tak celý svůj život pro naši farnost, po boku svého strýčka. Narodilla se 28. 3. 1932. Oba dva tak stáli bok po boku v čele trnité cesty v nelehké době, přes kterou nás bezpečně převedli. Kanovnická hvězda se vrátila na Arcibiskupství, podobně breviář i svršky, aby sloužily dalším kněžím, bohoslovcům a chudým. Bývalý generální vikář olomoucký P. Erik Pepřík který mu přinesl do nemocnice poslední duchovní podporu, sv. zpověď a poslední pomazání nemocných, řekl: „V tak těžké době, kdy je církev ze všech stran neustále pronásledována, nedokázal udržet farnost žádný kněz v takové dobré úrovni jako P. Karel Plevák.“
Lze jen dodat, že v našich srdcích žije a žít bude, dokud bude žít někdo, kdo jej alespoň trochu znal. Věříme, že ani pak nebude zapomenut, tak jak nebude zapomenut žádný farář či kaplan, který kdy byl a v budoucnu bude pověřen v naší farnosti stát v jejím čele. Vždyť duchovní záruka je jistota, že se život v naší obci nezastaví a nevymře.

Pominou věci viditelné, neviditelné v duši zůstávají na věky!