Sekulová Kateřina

Společnost sester Ježíšových

Rodiště: Lidečko

Místo působení: Český Těšín

V roce 2022 tomu bude třicet let, co jsem vstoupila do Společnosti sester Ježíšových (SSJ). Musím podotknout, že povolává Bůh, ne člověk. Člověk se jen může stát nástrojem Božím. A když Bůh volá, nedívá se jako my. Mám na to? Nemám na to? On ví, proč danou osobu volá. Již předem vložil do člověka dary, o kterých volaný zrovna nemusí vědět. Jestliže chce volaného k danému úkolu použít, potřebnou milostí ho obdaří a naplní. Není třeba rozvažovat, pochybovat, ale být ve střehu, jestli Pán „neklepe“ na mé srdce, nevolá jemným, tichým hlasem a nečeká na mou odpověď. Každé povolání je před Bohem originální.

Pocházím z početné rodiny. Rodiče mě/nás vedli k Bohu a k předávání víry. V jistém věku člověk dostává zodpovědnost sám za svůj vztah k Bohu. Nemohu očekávat, že druhý mě předá vše. Zájem rozšiřuje srdce pro Boha. Také jsem měla své plány: vdát se, mít deset dětí. Viděla jsem, že na Bohu zasvěcený život nemám. Často jsem se modlila za svou budoucí cestu, za své přání. Jednou mě napadla znenadání myšlenka: „Ty se modlíš za své zájmy a neptáš se na zájmy Boží.“ Od té chvíle jsem se ptala: „Pane, co se mnou zamýšlíš? Ať poznám Tvou vůli.“

Měli jsme ve farnosti dobré kněze. Promluvy O. Josefa Čunka jsem hltala, nevědomky nasávala ignaciánskou spiritualitu. Když páter mluvil o exerciciích, viděla jsem, že by to bylo něco pro mě, poznat více Boha, Jeho vůli a sama svůj život dát do pořádku. Po nějakém čase jsem se zúčastnila exercicií na Hostýně. Jednoho dne mě v nich do hloubky srdce zasáhla slova z evangelia o bohatém mladíkovi. „Pane, co mám dělat?“, bylo i mé hledání. Když mladík vyjmenovává, co dělá, viděla jsem při tom to, o co se snažím, co konám, a stále zůstává vnitřní neklid. A tu přišla slova: „Prodej všechno, co máš.“ Jsem vyučená prodavačka.

Krev obchodníka se ve mně tehdy nezapřela. Prodat znamená, že už tedy nemám. Vnímala jsem, že musím „prodat“ sama sebe – dát se Pánu. Že nepatřím sobě.