Kubicová Marie

Základem pro mě byla naše rodina, do které jsem se rodičům Karlovi a Ludmile narodila jako malý předvánoční dáreček v roce 1968. U své maminky jsem viděla lásku k Bohu, veliké nasazení pro nás, pro farnost i kostel a tatínek dobrák od kosti by také nikomu pomoc neodmítl. Jejich postoj k práci a dávání, aniž by čekali nazpět, byl velkým vkladem také pro můj život i následné duchovní povolání, které je vlastně skrze vztah k Bohu zaměřeno ke službě bližním. V životě je to právě vzpomínka na rodiče, na jejich modlitbu a nezištnou obětavou lásku, která mě těší a posiluje. Za to jim chci zde, před celou farností, ze srdce poděkovat.

Duchovní povolání do mě vložil Bůh, sám si mě začal připravovat a muselo ve mně klíčit asi daleko dřív, než se něco objevilo na povrchu. Když jsem dlouhé hodiny trávila šitím v zaměstnání nebo doma, často jsem se viděla někde ve službě trpícím lidem, potom následoval úlek – to není možné, já přece musím být doma u své vlastní rodiny­!

Myslím, že do mých dvaceti let by to u mě nikdo neočekával ani nepředpokládal. Jenomže když mi bylo devatenáct a půl, došlo k hluboké proměně mého nitra. Bůh se mě jednoho dne dotkl, neřekl mně: „jsem s tebou spokojen“, ale ve světle milosti jsem spatřila svůj dosavadní život a náhle mi to všecko došlo, tolik kliček a úletů i nečestnosti ve vztahu k lidem a Bohu, tolik ne vážně žitého života z víry. Byl to takový zásah do srdce, zakusila jsem na sobě, co je to žízeň po Bohu, po jeho odpuštění, po jeho Lásce. Ježíš si mě našel, byla to nezapome-nutelná zkušenost víry. Od té chvíle bych si například už nemohla vzít za manžela nevěřícího chlapce, protože jsem toužila po křesťanské rodině, po společné modlitbě a sdílení se o víře.

V té době jsem už byla živě zapojená do naší scholy v Lidečku, všecky ty cérky a ogaři ministranti a jejich kamarádství byli pro mě vzácným darem, milovala jsem naši farnost, pro kterou jsme mohli společně ledacos dobrého vykonat.  Byla to moc pěkná léta a v srdci mně zrála touha najít a rozpoznat svou osobní životní cestu.

Když jsem oslavila své 24. narozeniny, začaly se ozývat myšlenky na duchovní povolání, a když jsem sebrala odvahu a zeptala se jednoho kněze, jestli bych mohla být řeholní sestrou, jeho kladná odpověď mně otevřela nový obzor života. Potom mně dal Bůh sílu všecko drahé opustit a nechat se přenést do Společnosti sester Ježíšových, kterou pro mě vybral. V ní žiji a vytvářím živé společenství se sestrami, modlím se a pracuji, a je zajímavé, že mě Pán rád posílá sloužit a pomáhat lidem, starým a nemocným tak, jak si mě proto už dávno předtím disponoval. Vstoupila jsem k sestrám 15. srpna 1993 a následně v pondělí 20. září dopoledne odjela z Lidečka do noviciátu v Moravské Huzové, tento stejný den odpoledne se přistěhovaly a začaly v Lidečku působit sestry Karmelitánky. 

Děkuji za Vaše modlitby a nesu Vás všecky ve svém srdci.