Divadelní představení o Mons. Antonínu Huvarovi

DIVADELNÍ  PŘEDSTAVENÍ

ANTONÍN  HUVAR

se uskuteční v kulturním domě ve  VIZOVICÍCH
v pátek  20. ledna  v 19  hodin 

Vstupné  120 Kč; 

předprodej v papírnictví Pavelka  a  v Informačním  centru  za  100  Kč.

ANTONÍN  HUVAR  –  pocta  BURANTEATRU  statečnému knězi

Nová inscenace BURANTEATRu se jmenuje Antonín Huvar a nese motto „Jsme–li skutečnými věřícími, tedy bychom měli vždy pamatovat, že každá událost má působit k našemu vzdělání, poučení i posvěcení, aby nás jednou nezalkla prázdnota.“

Monsignor ThDr. Antonín Huvar, papežský prelát (1922-2009) byl katolickým knězem, skautem a pedagogem. V roce 1948 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu odnětí svobody na deset let v těžkém žaláři, který si v plné výši odseděl celkem ve třinácti nápravných zařízeních po celé republice, včetně neblaze proslulých Borů. I mezi ostatními politickými vězni byl uznáván jako legenda nenásilného odporu proti tehdejším bachařským a estébáckým praktikám, jako člověk, kterého se komunistickému bestiálnímu teroru nikdy nepodařilo zlomit. Kromě generálova syna Milana byl pravděpodobně posledním člověkem, který hovořil s generálem Heliodorem Píkou bezprostředně před popravou. Po propuštění následovalo devět let ve státním rybářství, dalších šest ve velkomlýně… K působení na několika venkovských farnostech se dostal až po čtyřicítce a po další pauze na prahu šedesátky, k vysokoškolské výuce až po listopadu 1989.
„Příběh Antonína Huvara nosím v hlavě více než dva roky od chvíle, kdy jsem slyšel v rozhlase epizodu z mimořádného cyklu Příběhy 20. Století, společného projektu Českého rozhlasu a sdružení Post Bellum. A právě z radosti z povedené, i když obtížné práce na Misantropovi, se najednou vytvořil přetlak uvést Huvarův příběh na prkna okamžitě a bezodkladně,“ říká režisér inscenace a umělecký šéf Zetel. Spoluautor scénáře, dramaturg a zároveň představitel titulní role Lukáš Rieger vysvětluje: „Scénář vznikl za pochodu během zkoušení z útržků vzpomínek současníků a spoluvězňů, textů samotného pátera Huvara a z již výše zmíněných materiálů z produkce Post Bellum. Nešlo nám ani tak o historickou věrnost a přesný kontext, ve kterém se děj odehrává, ale spíše o výjimečnou osobnost a charakter. Je to pocta hrdinům našeho zvláštního národa. Nejen Huvarovi, ale třeba i generálu Heliodoru Píkovi.“
Na jevišti se tak odehrává koláž obrazů ze života kněze, zejména z období jeho uvěznění, často seřazených nikoli chronologicky, ale spíše tematicky.  Jak upřesňuje režisér Zetel: „Dlouho jsme si lámali hlavu, o jaký žánr se vlastně jedná. Nakonec jsme dospěli k tomu, že je to vlastně zpráva o jednom zvláštním osudu. Ne dokument v pravém slova smyslu, ale jakási zvěst o tom, že ještě před padesáti lety (pouhými padesáti lety!) byli v této zemi lidé zavíráni ve vykonstruovaných procesech, psychicky i fyzicky deptáni, bičováni za to, že se odmítali ponižovat před bachaři. Byla vyvíjena cílená snaha vymazat z této země jejich fyzickou i duševní stopu. Nejde nám primárně ani o historickou osvětu, ani o tzv. vyrovnání se s minulostí – to je ostatně na každém z diváků. Výsledkem by měl být jakýsi divadelní esej o době, která se pokouší brutálně zotročit lidského ducha a o způsobech, jakými se tomu tento duch brání. Pro nás, společnost, která hořekuje nad každou banalitou, jako je snížení platu, nebo příliš velká zima v lednu, je taková doba nepochopitelná natolik, že je otázkou, nakolik může být tento projekt vnímán ještě jako divadlo v běžném smyslu.“
Inscenace je proložena autentickými nahrávkami hlasu Antonína Huvara a neméně autentickými verši Jana Zahradníčka, který prošel velmi podobnou „lágrovou“ zkušeností.
„Na monsignoru Huvarovi je krom jeho nezlomnosti pozoruhodný nadhled a humor, se kterým byl po mnoha letech schopen svědčit a glosovat vše, co si musel vytrpět. Navíc nic z toho zpětně nevnímal jako trest, ale jako příležitost plně konat svou kněžskou povinnost a poskytovat duchovní pomoc ostatním spoluvězňům,“ komentuje Lukáš Rieger a dodává: „Ostatně čím více se ponořujeme do jeho myšlení, zjišťujeme, že byl nejen výjimečný charakter, ale i to, že k jeho pevnému postoji přispělo i prostředí skautingu, Orla a Církve, v němž vyrůstal a které mu vštípilo, jak se v takových situacích chovat. Sloužit pravdě a ostatním, což se nám s dnešním individualismem, rezignací na výchovu a plovoucí morálkou asi může zdát nepochopitelné.“
Celý inscenační tým se nakonec rozhodl věnovat tuto inscenaci památce nejen samotného Monsignora Antonína Huvara, ale i všech nespravedlivě stíhaných duchovních a věřících.
Titulní roli pátera Antonína Huvara ztvární stabilní opora BURANTEATRu Lukáš Rieger, záplavu dalších postav od bachařů přes řadové spoluvězně až po generála Heliodora Píku pak pouze další dva herci - inspicient Pavel Novák, a v „BURANu“ poprvé hostující Jan Kruba. Hudbu komponuje slovenský hudebník a herec Dano Junas. Stěžejním principem scénografie je v tomto případě zejména světelný koncept, jehož autorem je Bob Racek.
Nezávislý divadelní soubor BURANTEATR působí v Brně od roku 2005, Antonín Huvar je jeho devatenáctou premiérou.