Zádrapa Jaromír

Byla to Boží Prozřetelnost, Boží vize se mnou, Jeho povolání, které mě dovedlo na tuto cestu. Díky Boží Moudrosti, která mě poslala do cesty dobré rodiče, sourozence, přátele, duchovní otce a matky, společenství a nakonec sama promlouvala skrze Boží Slovo, bylo skoro přirozené kráčet s Pánem. Došel jsem do bodu, který jsem si nepředstavoval, nechtěl jsem nic jiného, než být stále blíž Pánu. Dělat něco jiného by pro mě znamenalo prázdný život. Stále víc a víc jsem vděčný Pánu za všechno, od čeho všeho mě uchránil. Den za dnem roste také touha, abych byl účastný jeho příslibům, které po malých doušcích dává ochutnávat. 

Když přicházejí pokušení v těžkých chvílích objímám Pánovo povolání a jeho příslib, že mě nenechá samotného. Čím více jde čas, tím víc prosím, aby mě zkoušky nepřekvapovaly a naopak byly příležitostí víc se přimknout k Pánu, více ho poznávat také v jeho utrpení a v jeho křehkosti. Pokaždé, když se mně podaří být pod křížem a neutéct, je to milost, bez které by se takový kříž nedal ani myslet. 

Na začátku to byla sympatie duchovních otců, přitažlivost jejich života, kterému jsem nebyl schopen dát jméno. Byli to přátelé, kteří se stali později mými bratry, kterým jsem se chtěl podobat a v některých jsem objevil otce, kteří „rodí pro církev“. Žít jako řeholník a kněz, je shodné s žitím nového života - jako křesťan, jako pokřtěný v Kristu. V komunitě se každý den setkávám s lidmi, kteří svědčí, že Pán vstal z mrtvých a žije mezi námi. Komunita je domovem a domem, který je pohostinný a je také útočištěm pro přátele, pro ty, které takový život přitahuje a pro životem zkoušené, spolu s našimi zemřelými, kteří nás doprovází, se všemi svatými, se kterými jsme spojeni. Můžeme se k nim utíkat a být v jejich společenství. Každý den také objevuji, jak Pán různými způsoby koná divy, a to ve mně rodí velkou vděčnost. 

Žít život Kristův, nový život ve vztazích, plný nových chutí, bych si nedovedl představit bez každodenní eucharistie - mše svaté. Každý den odevzdaný a znovu přijatý je místem a příležitostí sjednocení s Pánem. Naplnit den, doslova nechat ho prostoupit Duchem Svatým a vložit vše do paměti Boží, která může doplnit to, co chybí a dát do pořádku věci, které kazíme. 

Vedle eucharistie je Boží Slovo, to psané a také to vepsané v lidech, kteří se jím nechají prostupovat, inspirovat a také se o něho dělí s druhými. Rozehřívá mě to srdce a postupně začíná hořet v lásce, o kterou také prosím, aby uzrála, abych ji mohl stále více věrohodně předávat, a kterou jsem nezaslou-ženě dostal darem. 

Kdo ví jaké by to bylo, kdybychom ještě více pozvedali naše srdce a hlasy, aby Duch svatý mohl opravdu přebývat v nás a mohl nám dát nový život, svůj božský dech, božský život, spoluúčast na božském společenství.