Slováček Pavel

Jmenuji se Pavel Slováček a narodil jsem se 1. 10. 1963 v Lidečku, kde jsem strávil i své dětství a dospívání. V 19 letech jsem odešel na vojnu a po dvou letech se z ní vrátil zpátky do Lidečka. Pak následovalo období zhruba šesti let, kdy jsem si uvědomoval, že je čas najít si manželku a založit rodinu. O jiné variantě jsem tenkrát neuvažoval a žádná jiná možnost tehdy (v době hluboké totality) nepřipadala ani v úvahu. V tomto směru jsem tedy, dalo by se říct, lidečkovský průkopník. 

Těsně po revoluci, v únoru roku 1990, jsem však potkal a více rozmlouval s jedním člověkem, který mně pověděl o Řádu karmelitánů. Zanedlouho poté jsem prožil čas na jedné faře, kde bylo společenství mladých lidí a jeden nastávající bohoslovec mně tehdy jen tak humorně řekl: „Pavle, do roka se oženíš, nebo vstoupíš do kláštera.“ A i když jsem se tomu tenkrát zasmál, vše vzalo rychlý spád a nakonec to byla pravda. Po roce velmi osobního a skrytého vnitřního rozhodování jsem v únoru 1991 odešel z domu a nastěhoval se k jednomu karmelitánskému knězi – Janu Fatkovi, který tehdy působil ještě na faře ve Strmilově, kde jsem prožil svůj postulát. 

Od září roku 1991 jsem zahájil noviciát v Kostelním Vydří, o rok později jsem složil časné sliby přímo na 3 roky. Po uplynutí těchto tří let jsem 2. září 1995 složil věčné sliby. Těmto slibům jsem věrný už téměř 20 let. Celou tu dobu působím v klášteře v Kostelním Vydří jako řeholní bratr. Při klášteře funguje také exerciční dům, kde se po celý rok týden co týden střídají skupiny lidí, o které je potřeba se postarat. 

Snažím se žít podle hesla „Modli se a pra- cuj“, takže vedle pravidelné modlitby obsta- rávám praktické činnosti potřebné pro chod celého komplexu kláštera i exercičního domu. 

Žiju spokojený a naplněný život, jsem tady rád a uvědomuju si, že opravdu platí: „Člověče, přičiň se, a Pán Bůh Ti pomůže.