Sekulová Růžena

Už jako dítě jsem toužila pomáhat ubohým v té době mě zaujala postava Matky Terezy z Kalkaty (nyní již blahoslavené). 

Čas dospívání jsem prožila spíše hledáním Boží vůle, objevováním a upevňováním vztahu s Kristem. 

Když do Lidečka v roce 1993 přišly sestry Karmelitánky, měla jsem v tu dobu již trochu jasno, že bych svůj život chtěla zasvětit Kristu. Jejich příchod mě proto docela zaskočil - a to si pamatuji, že jsem si řekla: „k nim tedy nepůjdu…“. Neměla jsem k tomu sebemenší důvod, ale jak se říká, zaříkaného chleba se nejvíc najíš.... 

Svou skromností a tichostí mě zaujala sestra Reetha, která v té době ještě neuměla vůbec česky, protože pocházela z Indie. Postupně jsme si k sobě našly cestu a nacházela jsem v ní důvěru a odvahu se jí svěřit s různými věcmi. I když mnohdy nerozuměla slovům, dorozu-mívaly jsme se srdcem. Začala jsem ji učit jezdit na kole a tím jsme se velmi sblížily. Často mě pozvala na večeři či společné modlitby a to mě nejvíce uchvacovalo - jednoduchost, srdečnost, přijetí, vyslechnutí, společná modlitba, která byla pro mě velmi důležitá.... Odcházela jsem od sester vždy s pokojem v srdci a jistotou, že Pán je nablízku. Rozhodování není jedno-duché, tedy pro mě nebylo, přicházely chvíle nejistoty, samoty, bezradnosti, jestli mě Pán opravdu chce mít karmelitánkou. Po maturitě jsem se tedy už najisto rozhodla, že je to má cesta. Děkuji Pánu za Jeho vedení a to skrze blízké a přátele. I když od mého vstupu do kláštera uplynulo již 19 let, tak nelituji tohoto Daru, který mi byl dán a kterým mě každo-denně obdarovává.